U Domažlic.
Jiskry českých mečů, jiskry české síly
pěkně u Domažlic zlobě posvítily.
Věrni svému rodu, věrni svému slovu
na útěk jsme hnali chásku Albrechtovu.
Albrechtova cháska zrádně k nám se vlekla,
ale česká svornosť meče do ní vsekla.
Zaúpěla krutosť; hlavy padly na zem;
sta jich český sedlák srubnul jedním rázem.
Hoj, kterak se chvěli na duši i líci
zpupní Goliáši: krotcí trpaslíci.
Dusiliť se všickni i s klnoucím Římem
z hranic u Kostnice valícím se dýmem.
Jako bídák chorý svět se svíjel v šíři;
v halenách jsme byli tenkrát bohatýři.
V skalná svoje hnízda skryl se práva škůdce,
z českých robů náhle vzrůstal vojevůdce.
Pozor, křivditelé! Bůh nás posud vodí;
z chudáka se přes noc svatý Michal rodí!
77