Lev dřímá.

Adolf Heyduk

Lev dřímá.
Samá dravá cizotina kol té milé vlasti, lapeni jsme krutou záští jako lvíče v pasti; lapeni jsme, obehnáni, kdo nás vysvobodí? V šišáku kol ulapených Hněv a Závisť chodí. Ach, kéž lvíče na lva vzroste, kéž zrak ohněm vzplane, kéž ty skráně, jež teď níží, povznese a vstane; kéž se hříva mocně zvlní, krev zahárá v hrudi... Dřímá, dřímá; věčný Bože! Kdy se opět vzbudí? 75