Česká řeč.

Adolf Heyduk

Svatá česká řeči, růže plná něh, blažen, koho léčí kouzelný tvůj dech; šťasten, komu v hrudi zdroj tvých krás se budí nebes drahou mléči, proudem krasším všech. Svatá česká řeči, tvůj posvátný zjev v každém nebezpečí střehl českou krev; komu žalno v duši, ku zpěvu ho vzruší něha tvá, nechť meči vrahů tře jej hněv! Svatá česká řeči, slovo tvoje lép‘ Pánu Bohu vděčí, než hluk modliteb; víc tvůj výkřik chová nežli prorokova věštba: „V nové seči spadne pýše leb!“ Svatá česká řeči, hvězdo lepších dob, slávy podváděči nestrhnou tě v hrob; Kristem vstaneš tiše do oblačné výše, pak nechť v prachu klečí hrozící ti rob! Svatá česká řeči, vše tvůj povznes‘ duch od krále až k žneči, který seče luh; nechať v prsa vrazi oštěpy nám vrazí, nad ně přece větší chránící nás Bůh!

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

291. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. J. V. SLÁDKOVI (Antonín Klášterský)
  2. LIDU. (Eliška Krásnohorská)
  3. České písni. (Adolf Heyduk)
  4. II. SVATÝ VÁCLAVE! (František Kvapil)
  5. NÁVRAT. (František Serafínský Procházka)
  6. U Domažlic. (Adolf Heyduk)
  7. Důvěra. (Matěj Havelka)
  8. Nad Rizenburkem. (Vojtěch Pakosta)
  9. PROSLOV (Bohdan Kaminský)
  10. Naše řeč. (Emanuel Miřiovský)