TUŽBA.

Adolf Bogner

Když k práci chvátám z rána, noc ještě vlahá dýchá, a na nebi tisíce hvězd spřádá kouzlo ticha. Mé oko zírá s úžasem na operlenou báň, a v mžiku slza horká mi skane na mou skráň. Pak šeptne toužná slova můj rozechvělý ret: „O kéž bych mohl jednou k vám, hvězdy, zaletět!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

178. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RUSALKA. (Otokar Fischer)
  2. I. To hvězdou slétl anděl s nebes výše, (Josef Kuchař)
  3. NÁLADA. (Adolf Brabec)
  4. Pološero. (Adolf Heyduk)
  5. NA VLNÁCH (Josef Holý)
  6. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín (Gustav Pfleger Moravský)
  7. ZNĚL TLUKOT SLAVÍKA... (Čechoslav Ostravický)
  8. TICHOUNCE, ZTICHA. (Josef Václav Sládek)
  9. CÍSAŘOVNA SNŮ. (Alfons Breska)
  10. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)