Jindy a nyní.
Bývalo nám jindy dobře bez cizoty,
bez lhostejných pánů, bez lichvářské roty;
všecko jásalo se: pole, řeky, stráně,
rozsévalať krásu všude ruka Páně;
štěstí v poli kvetlo, v domě blaho bylo,
a co s lidem rostlo, s lidem hovořilo.
Chytejte nás, děli ptáci nízci letem,
růže dýchávaly: K potěše vám kvetem,
klasy šumívaly: Ku zdaru vám zrajem,
z lesa vánky zněly: Na housle vám hrajem,
stromy v sadě pěly: K radosti vám rostem,
a kdo přišel k domku, týdny zůstal hostem.
Bývalo nám jinak za rodným dřív stolem:
statný otec v čele, statné děti kolem;
Píle vyhladila bílá prostěradla,
Hojnosť na ně mísy, Svěžesť číše kladla,
Přímosť s Láskou byly hostem na obsluhu,
a vše výskalo si u veselém kruhu.
Jiné divné časy v milé naší zemi!
Cizota zde krouží dravce perutěmi,
všecko drtí, zžírá, kalí, ničí, trhá,
jako sup obrovský na náš lid se vrhá
80
a svým dravým zobem k dovršení žele
cit a mrav mu hlodá živobytí celé.
Klove jasné oko, vzletnou mysl třebe...
Bože můj, ó Bože, což nevidíš s nebe?
Což neslyšíš naše nekonečné vzdechy?
Chceš nás ještě dále nechat bez potěchy?
Všude štědře dáváš, jenom české děti
mlčky odkazuješ k pláči po staletí.
Kruté, kruté časy; všecko jinak zhola!
Chléb i sůl nám vzali z pokrytého stola,
Zášť rozbila mísy s číšemi v sta kusů,
Lesť sebrala bílé lůžko do ubrusu,
Chvast nám jazyk skálel, Podvod oře pole,
a krb Bída strhla. Všecko, vše je dole.
Shroceny jsou stářím přistodolků stěny,
vrabec v nich jen skrývá klas svůj uloupený,
holub s došků prchnul hladem v stranu jinou,
hostmi jsou nám pouze Vichor s Meluzinou,
před chatou pak robí Nouze divné hříčky:
drobným dětem režné pytle na krajíčky.
81