Kde domov můj

Kde domov můj Zdvojená glossa na první sloku Tylovy písně „Kde domov můj“.
Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě stkví se jara květ, zemský ráj to na pohled, a to je ta krásná země, země česká domov můj, země česká domov můj! –
Kde domov můj, kde domov můj? – Ten-li chorál u velebě hřímá, bezvolně se k ňadru zvedá paž, budíť všecko, po vlastech co dřímá, snad i její v hory ztuhlou stráž; jeho hlaholením zlobě brání Čech, man práva. Nadšen život svůj dal a dá svou za vlasť u jásání: Kde domov můj, kde domov můj! Kde domov můj, kde domov můj? – Nenutí-liž ona slova milá nachovými růžemi kvést hruď? ach, by každá stolistkou z nich byla, svatá Kráso, pěstounkou jim buď! Kéž ta píseň vítězivě zvučí ve cizácké zášti rozvalinách, za Vesny jak obrozena tučí voda hučí po lučinách. 84 Kde domov můj, kde domov můj? – U všemmíru božskou slzou stydla krásná vlasť, hrůz kořistí a běd, až duch lidstvalidstva, vzpjav bělostná křídla, k zdroji světla z temnoty ji zved‘; z nebe vstříc jí vyšly světců pluky padlých za vlasť hrůzy ve hodinách, pějí s námi hymnus, v jehož zvuky bory šumí po skalináchskalinách. Kde domov můj, kde domov můj? – V rodných nivách, na oteckém luhu, zlatým klasem zase bují čin; práv svých mečem letných pout a kruhů jatou matku zdárný zbavil syn; růžemi skryl stopy její rudé, za dvoranu upravil jí svět, Bůh dal požehnání, kolem všude v sadě stkví se jara květ! Kde domov můj, kde domov můj? – Věštci vstali z ukrutnosti katí, hruď kde česká cedila dřív krev, v čarovné jež rubíny se hlatí: v statnosť junů, ve nadšení děv; přede blesky slunečných jich činů klesne zlosyn zahanben a bled; tolik strážců vlasť má, kolik synů, zemský ráj to na pohled! Kde domov můj, kde domov můj? Matka vlasť nám nad všecko jest svatou, skrýváť v čele činů dálnou říš; 85 zdrojem čarných vzkazů vrchovatou třímá dějin ověnčenou číš; bohatýry, kněžky lásky pojí, v klín své něhy těch přivíjíc jemně, kdo skráň trním rvanou v laur jí strojí – ach, to je ta krásná země! Kde domov můj, kde domov můj? – V zemi hrdin, v zemi veleduchů, zlým již spárem rvaly Zášť a Vztek, kterým nyní v myslí ladném ruchu brání voje věčných myšlének; velel den juž temné příšer noci plamenitým mečem: „V hanbu pluj!“ Sluncem vzplála boží za pomocí země česká, domov můj! Kde domov můj, kde domov můj? – Slyš! I z dálných zemí oceanů volá zlobě hřímající hlas: Ukroť zášti, bratr dospěl k ránu, srdce rozdělená srostla zas; prapor hvězd vlasť zastře ve zlém víru – zkus to, vrahu, slávy plášť jí ruj – v šiku stojí národ bohatýrů – země česká, domov můj! 86