RUŠITEL.

Adolf Bogner

Proč jen ten ponocný krajinou houká, když mi můj hošíček do očí kouká? Vždycky nás vyruší, když se chcem líbat, takže se musíme s polibky skrývat. Vždycky ty líbánky milé a sladké změní nám ponocný z dlouhých – na krátké. Kdybys ty, ponocný, znal city lásky, běžel bys zulíbat své ženě vrásky. Ale, že o lásce pramálo soudíš, opustíš žínku svou a nocí bloudíš! Proč jen ten ponocný krajinou zvučí, když mě můj miláček lásku znát učí?

Patří do shluku

čert, kapsa, huba, dělat, kousek, páter, koláč, omáčka, sedlák, vyndat

414. báseň z celkových 604

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXI. Když, krásné oko, v tebe zírám, (Jan Duchoslav Panýrek)
  2. Z ČESKÉ VSI. (Josef Svatopluk Machar)
  3. PONÍŽENÍ (František Gellner)
  4. 66. Výpověď z lásky. (František Jaroslav Kamenický)
  5. U přítele vlastenského. (Martin Alexander Přibil)
  6. Odbytý. (Eliška Krásnohorská)
  7. IV. Vojáci – ach, to jsou páni, (Karel Mašek)
  8. Tys mi uďála. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. Na manžela.* (Josef Košín)
  10. NOVOROČNÍ. (Eliška Krásnohorská)