RUŠITEL.

Adolf Bogner

RUŠITEL. (Andě.)
Proč jen ten ponocný krajinou houká, když mi můj hošíček,hošíček do očí kouká? Vždycky nás vyruší, když se chcem líbat, takže se musíme s polibky skrývat. Vždycky ty líbánky milé a sladké změní nám ponocný z dlouhých – na krátké. Kdybys ty, ponocný, znal city lásky, běžel bys zulíbat své ženě vrásky. Ale, že o lásce pramálo soudíš, opustíš žínku svou a nocí bloudíš! Proč jen ten ponocný krajinou zvučí, když mě můj miláček lásku znát učí? 18