POLIBEK.

POLIBEK.
Co se asi v polibku čarovného skrývá, že po něm tak lahodně kolem srdce bývá? Co v sobě ten polibek kouzelného chová, že vždy po něm budí se opět touha nová? Co ten čárný polibek v sobě asi pěstí, že se srdce zachvěje jako plno štěstí? Je to kouzlo podivné k sobě sblížit rety, zdá se ti, že okoušíš všeho světa květy! V každém sladkém polibku kvíteček se kryje, i bolesť jím zaženeš, když ti v hrudi ryje. Když ti hlavou zmítají neveselí snové, polibek ti přinese krásné snění nové! 20 A když jasné oko tvé,tvé tone někdy v mlze, polibek ti vyžene z oka Tvého slze! Polibek Tě nepustí v náruč bouři, hněvu, ba, ten tě i donutí v žalosti ku zpěvu! Protož, kdo’s jej nepoznal, v kraje lásky cestuj, vyhledej si růžný květ, pak polibek pěstuj! 21