POLIBEK.
Co se asi v polibku
čarovného skrývá,
že po něm tak lahodně
kolem srdce bývá?
Co v sobě ten polibek
kouzelného chová,
že vždy po něm budí se
opět touha nová?
Co ten čárný polibek
v sobě asi pěstí,
že se srdce zachvěje
jako plno štěstí?
Je to kouzlo podivné
k sobě sblížit rety,
zdá se ti, že okoušíš
všeho světa květy!
V každém sladkém polibku
kvíteček se kryje,
i bolesť jím zaženeš,
když ti v hrudi ryje.
Když ti hlavou zmítají
neveselí snové,
polibek ti přinese
krásné snění nové!
20
A když jasné oko tvé,tvé
tone někdy v mlze,
polibek ti vyžene
z oka Tvého slze!
Polibek Tě nepustí
v náruč bouři, hněvu,
ba, ten tě i donutí
v žalosti ku zpěvu!
Protož, kdo’s jej nepoznal,
v kraje lásky cestuj,
vyhledej si růžný květ,
pak polibek pěstuj!
21