POD HVĚZDAMI.

Adolf Bogner

POD HVĚZDAMI.
Já šel jsem s Tebou jedenkrát za svitu hvězd a měsíčka, my zírali jsme v oblaka, brzo-li spadne hvězdička. Já svíral jsem Tě v náručí, Tvé srdce na mém klepalo, a očko Tvoje modravé do nebe stále zíralo. Však nadarmo, jak na vzdory hvězdička s nebe nespadla, a naše toužná naděje nám docela se rozpadla. Stáli jsme dlouho v mlčení v objetí lásky milostném, a já jsem hledal štěstí své v modravém, krásném očku Tvém. Ty’s nachýlila toužebně ku mojí – svoji hlavinku, a já se tenkrát zapoměl a vtisk Ti na rty – hubinku! Já šel jsem s Tebou jedenkrát za svitu hvězd a měsíčka, a čekali jsme tak dlouho, až spadla – zlatá hvězdička! 19