BÍLÉ PANÍ.

Adolf Bogner

BÍLÉ PANÍ.
K pánům chodíš sama vždycky jako besedou, kývneš na ně, oni táhnou bez bolestí za tebou. K chudáku však, Bože dobrý, jinak chodíš zas, sedřeš jej, pak hlad naň pošlešpošleš, nahotu a mráz. Nedbáš proseb – nedbáš pláče, když jej trápí hlad, když jej zima v údy štípe jako z lesní sluje had! – – – – – – – – – – Až jej ztrápíš, že jest chuďas kůže jen a kost, teprv přijdouc kývneš kosou: „Nuže, pojď, máš toho dost!“ Přijdi raděj, přijdi sama! Nahotu a hlad pošli raděj někam jinam, kde by mohli, víš, co brát! 36