PRVNÍ MYRTY KVĚT.
Pěstila jsem za okénkem
myrtu zelenou,
denně jsem ji zalívala,
při čemž jsem si vzpomínala
na útěchu svou.
Na útěchu, – na hošíka,
jenž v cizině dlel,
s nímž jsem myrtu zasadila,
než jsem se s ním rozloučila,
nežli odešel.
„Pěstuj ji“,ji,“ – tak pravil ke měmně,
„než se vrátím zpět;
zalívej ji každé ráno,
by mi bylo jednou přáno
uzřít její květ!“květ!
„AžAž se tato octne v květě,
tenkrát přijde čas,
že tě budu svojí zváti –
tenkrát musíš uchystati
skvělý, zvučný kvas!“
Právě první dnes se zjevil
na mé myrtě květ,
hoch se dosud nenavrací,
aniž ví, že milku ztrácí,
že opouští svět!
23
Umírám, – kdo mému hochu
asi vypoví,
jak mi zdobil v rakvi hlavu
naší lásce na oslavu
věnec myrtový?
Buďte s Bohem, moji drazí,
já již umírám,
vyřiďte, má dobrá máti,
až se hoch můj jednou vrátí,
že mu posílám
první, jejž jsem vypěstilavypěstila,
na mé myrtě květ,
zjevte mu můj pozdrav slední,
jejž mu šeptal v roznícení
uvadlý můj – ret!“ret!
24