PRÁCI.
(ADOLFU RACKOVI.)
Jsi ctěna jako bohyně!
– a – pověz, kdo tě ctí?!!
Ti, z nichž naděláš obryně
a obry – – pouze ti!
Do zlata by tě vsadit dal,
tak onen má tě rád,
jenž z tebe skvělý prospěch vzal
a vybudoval hrad!
Však ty jsi také prokleta!
Víš, kdo tě proklíná???
mnohá, věř – tohoto světa
žebrácká rodina.
Tam stařec kráčí! Volej jej!
Jde dál, – vzala’s mu sluch!
Tam opět pán, nuž zavolej!
Hle, dlí v něm pýchy duch!
Tam žena tebou sedřená
šíj skládá v kostnou dlaň,
a jinde ruka šetřená
kvetoucí hladí skráň.
33
Tak činíš pány – žebráky,
pány ke stolu zveš –
a ony chudé mrzáky –?
– s těmi se pouze rveš!
Čest dá ti, kdo od tebe bral
slastí zde na světě,
však kdo se s tebou zabýval –
ten mnohý proklel tě!
34