XII
Již mrtvo vše, již mrtvo vše, kraj ani nezavzdýchá –
a marno vše, a marno vše – ten tam je vzdor a pýcha,
ryk msty již nikdy nezazní zde do mrtvého ticha.
29
Tlí v polích marné modlitby na tělech hnisajících,
těch, kteří známku geuzovství ve vpadlých měli lících
a kteří mstili, mstili ji na Kroesech hodujících.
Po polích sirné plameny nad mrtvolami svítí –
oh, moje Manon ješitná – hle konec, konec žití,
jen plačte s mojí violou – i její struny cítí:
neb mrtvo Geuzů království – oh, muselo tak býti.
30
KNIHA,TATO BYLA DOTIŠTĚNA DNE 8. DUBNA 1898 NA STROJÍCH EMANUELA STIVÍNA KNIHTISKAŘE V PRAZE II-259
PRO VYDAVATELSTVO MODERNÍ REVUE V PRAZE I-278.
E: sf; 2004
[31]