Pramen života.
Mládeži! tvé živobytí
Teče v zlaté radosti,
Skrze místa plná kvítí;
Rozkoše kdož nepocýtí
Plyna v pouhé líbosti?
Jasné nebe v srdce leje
Neustále příjemnost:
Větřík jarný vůni věje,
Ptactva množství vůkol pěje,
Budíc libou blaženost.
Všecko v rajské spanilosti
Očím tvým jen lahodí;
Všecko v živé novotnosti
Plodí křepké veselosti,
Nechuti toť nevodí.
15
Předce dychtíš připlout hochu
Tam, co oblak jeví blesk:
V mysli máš tu jasnou sochu:
Až k ní přijdeš blíže trochu,
Shledáš, že se dým jen lesk!
V cestu se ti láska vloudí,
Jevíc radost růžovou:
Šťastna se tu každý soudí;
Omámen však zhola zbloudí,
Našed cestu trnovou.
Mezy cedry převysoké
Dál se kroutí hrdě běh:
Tam jsou tůně přehluboké,
Skalí, víry přeširoké,
K tomu podemletý břeh.
16
Nesnáz, péče, protivenství,protivenství
Loďky se tam uchopí,
Vicher do nebezpečenství
Házý sem tam bez hájemství;
Až ji často utopí.
Odtud vzhlídneš nahé skály,
Bez stromoví pustiny;
Červánky, co hrdě stály,
Bytem Bohu být se zdály,
Promění se v bubliny!
Dále nemoc loďku vleče
Mezy smutné mrákoty;
Množí nářek, plodí péče,
Bez slunce tu ten věk teče
Do neznámé slepoty.
17
Až, když bude po mladosti,
Když věk blahý odletí,
Zvoláš: „Kdež jsy spokojnosti,
Kdež jsy věku blaženosti,
Vrať se zlaté podletí!“
Ale tato zlatá léta
Nevrátí se nikdý zpět;
S nimi po blaze jest veta,
Hořkne bez nich rozkoš světa!
Nemař přáním šťastných let.
18