Pomláska.
Hody! hody! do sprovody
Žádám o pomlásku:
Nechcy vajec malovaných,
Ani srdcý znamenaných,
Volím jedno, lásku.
Vůkol připravují panny
Milcům za koledu
Pomlásku dnes chutnou, švarnou,
Chceš, bych konal cestu marnou?
Což máš srdce z ledu?
Odměň, co jsy slibovala,
Zdaž jest toho málo?
Nevezmu dnes místo lásky
Drobet hraček za pomlásky,
Všeby se mi smálo!
52
Viz, jak pro tě srdce tlučetluče,
Též jak dychtí tuze;
Ale vždycky pouhé sliby,
Nikdý sňatek, samé chyby:
Omrzý mne chůze.
Když jsem tobě přines pouti,
Když dal vázaného,
V trhu věcy čisté koupil;
Tenkrát jsem ti v srdce stoupil,
Neznalas mne svého.
Když ti zvučně pod okénkem
Hudba libá hrála;
Neb když jsem dal strojit hody,
Vodil k plesu do hospody,
Na mne jsy se smála.
53
Když jsem stavěl krásné máje
Pentlí ozdobené;
V letě vodil na procházku,
Slibovalas vždycky lásku,
Srdce upevněné.
Když pak prsten lásky pravé
Závazek jsy vzala,
Že spíš prst y prsten sejde,
Než ti jiný v srdce vejdevejde;
Teď mus ho snad dala? –
Vím, proč děláš nové lhůty,
Odkládáš vždy sňatek,
Od velkonoc do sprovody,
Od letnic až zmrznou vody:
Posléz na tvůj svátek.
54
Slibům podvádiče věříš,
Dychtíš sy jej hledět,
Že má drobet hebká líce –
Nechá tebe – má jich více –
Ovšedněnou sedět.
Víc se nedám věru šálit,
Nechcy odkládání.
Vyjev, líbímli se tobě,
Urči krátkou lhůtu sobě
K sňatku, k radování.
Tu pak hody, do sprovody,
Veselosti, svátky,
Radovánky, kratochvíle,
Že jsme došli svého cýle,
Budem držet sňatky.
55