Pozdní láska.
Zrovna na víno teď půjdu,
Nalit Mělnického dám,
Palčivosti vnitřní ujdu,
Lásku v víně udolám.
O, jak blaze při třpytění
Tvém mně život sladký tek!
Šprymy, zpěvy, vyražení
Sladily pokojný věk!
Teď mi Amor pro starosti
Krásnou Bělu na harc dal:
Cýtím v srdcy drsnatosti,
Jí jsem nikdý neshledal.
Arcyť byla to má vina,
Že jsem Bachusa jen ctil,
Zavrh Lady vábné syna,
Na odpor mu vždycky byl.
138
Chrámy jeho nenavštívil,
Raděj do hospody šel;
Vína ctnostem jen se divil,
Je jsem v uctivosti měl.
Nikdý také ke cti jemu
Neprováděl skákání;
Milejší mně napilému
Bylo sladké motání.
Opovrh jsem libé řeči,
Lichocení, jeho dar;
O víno jen měl jsem péči,
By nepřišla kapka v zmar.
Divadla a kroje nové,
Švarné mne též divčice,divčice
Nevnadily: věníkové
Byli pro mne udice.
139
Pro to Lelem pohrdání
Seslal koflík trpké msty,
Srdce mé jal k milování
Tanečnice plné lsti.
Pro ni se již křepčit učím,
Lítat v kole chtě co pták;
Pro ni s poklonami mučím
Neohrabaný již žák.
Ondy mně pak dala radu,
Jakýby mně slušel kroj:
Hned jsem pomodřit dal bradu,
Bláznový hled, oblek stroj.
Líbám stokrát za hodinu
Psýky, její potvory:
Je mámmá radší než mne, zhynu,
Soky činí na vzdory.
140
Nemohu to déle snésti,
Čeho bloud se uchopím? –
Musým lásku skončit ve cti,
Já ji zhola utopím!
Víno, zlaté utěšení,
Proti zymnicým jsy lék,
Ukoj, ulej rozníceníroznícení –
Chutnés –! ale množíš vztek!
Nalej; zkusým tebe dále –
Mocnés –! krotíš lásky moc! –
Ctít tě budu – stále – stále –
Leješ na mne – libou – noc!
141