Bezhlavý kněz.

Šebestián Hněvkovský

Bezhlavý kněz.
Po Praze v nocy slyšeti hop, Třínohý kůň a bezhlavý pop,pop Smutně jezdí a straší; Pod paždím hlavu nosývá duch, O třech jen jeho klopejtá druh, Hrůzou ponůcky plaší. Jeho jest výjezd zámecký vrch, Zastávka první židovský trh, Tam sy prohlíží loubí. V pokoji nechá Karolín stát, Což je mu po něm? jiný má spád; Všecky kafírny zvroubí. František, Florenc, Hyberno zjev, Zastávku v Templi, u Hrozně měv, Chvátá do Nekazanky: Truchlivě hledě v příbytky her, V lákavé byty laskavých dcer, Vjede do slepé Branky. 142 Mnohý chce zvědět, co asy sved, Že musý strašit tolik již let? Slyšte, vyjevím krátce: Marnostem, chloubě všecken se vzdav, Zohyzdil vážný mrzkostmi stav, Svaté štítil se práce. Ještě jsa jinoch v umění žák, Znát bylo, jaký z něj bude pták, Známý rozličným kusem, V umění tupý, výborný práč, V cvičení lenoch, pověstný hráč, Rád již jezdíval klusem. Učiněn knězem, ostal co byl; Jak jindy křepčil, hrál, jed a pil, Stavem zhoršil své mravy, Byl velký světák, špinavý dráč, Pomluvač, mstitel, klevetář, žráč, Neměl tenkrát již hlavy. 143 Nosyl dle kroje výborný šat, Červený někdy tak jako kat, V pýše převýšil dudka! Křepčení nová v kotrbě měl, Vždy jako hejsek po Praze jel, Spěšně, ztřeštěně, zprudka. V marnosti, v jízdě hledával čest, Starost měl ženy poctivé svést, Tropil kleveta, sváry. Milovník býval kuběnských hnízd, Tupil a haněl poctivých míst, Žádné nepřijal káry. V pokrytství předce ukázal chut, Vrtkavý byv však tak jako rtuť, Jevil po světě tužby: Miloval marnost, chloubu a lež, Vždy jiné dívky, vždy jinou spřež, Těm jen konával služby. 144 Jednou se on a podobný druh U dívky sešli; pekelný duch Oba pomámil láskou; V očích byl jeden druhému jed, Rádby byl jeden druhého sved, Zhoubnou pro soka sázkou. Dí ten druh: „Tvá buď dívka y čest, Jestli že z hradu Pražského sjezd Jízdně vykonáš tryskem.“ Velela dívka, přivolil pop, Za lehké drže poskočil v strop, Lákán chvalou a zyskem. Hop, hop, hop pádí ze hradu kněz, Jakby ho raroch v povětří nes, Dosáh skoro již cýle. Co je to? ouve! trh na něho ďas, Kůň zlámal nohu, kněz srazyl vaz, Běda nešťastná chvíle! 145 Myslil ho lapnout pekelný vrah, Ochránce pustil na kněze strach; V jízdě litoval činu; Strašíť předc. Jezdí mnoho již let. Otců je pravnuk, praprapraděd, Musý pykati vinu. Černý byl jindy tak jako kos, Jen se mu bělel drobátko nos, Černá po uši brůna; Teď jí již celá sbělela srst; Knězy pak brada, pleš, levá hrst, Co dlaň u pupku, lůna. Každý, jej vidět nemá ten dar, Tak jako každý nevidí čar, Jeden z tisýce lidí: Deváté dítě, sváteční plod, Strašidel slyší, šustění hřmot, Mnoho bezhlavých vidí. 146 Truchlivě pokoj každému dá, Kdo pro něj vážnost, poklonu má, Neb kdo před ním y smeká; Všetečné má on ofouknout moc, Kdo jen ho urazý, stůně tu noc, Dlouho v posteli heká! Nosyti musý pod paždím vaz, Dokud mu každý nesejde kaz, Až se na dobro změní; Nebo on jezdiv okolo hnízd, Ještě sy váží těkavých míst, Podnes lepšením lení. 147