Hudba.
Hudbo, co jsi? Pouhá mluva kouzel,
Ana city čarodějně jímá,
Mnohému, co v lhostejnosti dřímá,
Ba i co se proti tobě zpouzel,
Jediný zvuk zbudí ducha zpružnost;
Nadchneš mysl, cítí jarou zmužnost.
Mnohého, co chvátal již si zoufat,
Mozartovy hudby geniové
Uchopili, počal nazpět coufat,
Navnadili živobytí nové.
Hudbo, zpěve! vy jste vyšší plémě,
Bez vás bez pudu by byla země;
Vámi žijí lesy ve ohlase,
Ptactvo ozývá se ve zápase!
Když vás slyším, tu mé sluchy
32
Pomýšlí se slyšet duchy,
Ani by se ozývali z strojů,
Jsoutě výlevy to z živých zdrojů.
Kdo pochopil podnět veškerenstva?
Pozůstává věčně u tajemstva.
Věřím, že též hudbu vedou míru sféry,
Že též souzvuk ozývá se na vysostech,
Vás ctím, co tak čníte v hudby ctnostech,
Seznavší se s tajemnosti pery,
Zvlášť co přednášíte zvuky čarodějné,
Rozumím jim, jsou to mluvy tejné;
V jiných světech sídlí jejich bytnost,
Pronikají všecku srdce citnost,
Ohlašují pravost náboženství,
Naše s zbožněnými duchy příbuzenství.