Bubeneč.
O vy vnadné bubenecké procházky,
Zvete Prahu do skvělého klínu,
I vy, co cítíte k žití nelásky,
Nabudete pookřání v stínu,
Tam se skvělost města zapomene,
Sedíc blaženosti u pramene.
Rámě Vltavino lije v okolí
Jarou čilost, čnící občerstvení,
Vesna panuje v tom blahém oudolí,
Jevíc mocnost svého probuzení;
Stromy vůkol vynikají v květu,
Příroda se zdá být ve zánětu.
Tam se trávník vine, tam pne topolí,
Tuto střemcha libou vůní dýmá,
Tudy dvé si procházeti vyvolí,
Jevíce si, co jim srdce jímá,
Tráví plesné doby arkadicky,
Přejíc si tak blaze žíti vždycky.
Z jiných stran se ozývá zpěv slavíků,
Oblíbivších sobě porostliny;
Tam se usedají davy mladíků,
Mnohý posvěcenec u dívčiny.
41
Zjevuje jí svého srdce muku,
Chtě žít s vyvolenou u souzvuku.
Vše sem chvátá, co se sličností svou skví,
Praho! děvy tvé jsou kouzelnice;
Milo, jak tak jedna nad druhými ční,
Vnadí zde kroj, krása, zrůst a kštice,
Příhody zde bdějí dobrodružné,
Jeví se tu, co si srdce dlužné.
Z oudolí se hudba bodrá ozývá,
Slavívá zde pamět obecenstvo,
Nápoj v světě proslulý se nalívá,
Upevňuje se zde společenstvo,
Prozrazuje vzhledy vyjasnělé,
Prchá jim zde doba převesele.
Uzavírá se zde nové přátelství,
Národnost se v srdcích znova budí,
Jeví tu, jak postupuje v umělství,
Jak se k čnění nad cizince pudí;
V promyslech a v obihu jen žijí,
Na slávu svých skvělých předků pijí.
Na vrcholy vábí k sobě květnice,
Najde se tam, co jih parný nese,
S ní jest spojena též štěpnice,
Podzimek v ní krásný vzádky třese;
Výhlídka se ladná jeví kolem,
A jak projíždí se panstvo dolem.
42
Ohrada ta vábí pěvce k nadchnutí,
Pro básníky jest to hojné zřídlo,
Najde zástoje zde lásky k vnuknutí
Toto rozkoše a plesu sídlo;
Praze bude navždy vyražením,
Jiný básník oslaví ho pěním.