Žití.
Nermuť se, že všecko v světě pomine,
Že se změnám podrobit vše musí;
Hle, tam květ se sotva v kráse rozvine,
Sličnost dívek, brzo zkázy zkusí.
Slyšíš slavíka zvuk, jeho hlaholy
Kterak v srdce kouzlí sladkost medu?
Dozněly již. – Najdešli je? Nikoli;
Nenechaly po sobě ni sledu.
Hle, jak z pramene se řine tok,
Kterak prchají pryč stále řeky,
Vždy je jiný dosazuje mok,
Tak se také postrkují věky.
Tam hle rudý bleskot náhle vynik’ z tmy –
Kde jest? Jakou chceš mít v světě stálost?
Naše vidy, city jsou tak jako sny,
Budí je a plaší nenadálost.
43
Ve proměnách pozůstává žití běh;
Zastav tajné kolo letu světa,
Jsili v stavu? – Nemožnosti nech;
Bez změn po žití by bylo veta.