Vyjasnělost.
Nepostačí blesky jednotlivé
Plesu k živobytí blahému,
Tyto musí býti trvanlivé;
Což as vede k štěstí pravému?
Potřebná jest mysli osvícenost,
Ona života vznik zmlazuje,
Plodí bodrost, ducha usazenost,
Mraky mnohých nehod vzdaluje.
50
Do povahy světa ostře shlíží,
Jest mu známý v ceně žití stav,
Zavrhuje vše, co ducha níží,
Zákonem mu není láje dav.
Žije v libém, blahém vyjasnění,
Co se nedá dojít, nežádá,
Ve vědách zvlášť cítí opojení,
Tyto za výbornost pokládá.
Oučinnou svou cestou vesel kráčí,
Bodře také cestou nehladkou,
Život lidský za to, co jest, páčí,
Marná skvělost jest mu balatkou.
Cení mnohé tak, co Brunšvíkovo
Oruží, co vychválila báj;
S tím se nesrovnává jeho slovo,
Co si k obdivení volí láj.
Mžikem zhlíží nasazené klamy,
Zavrhuje lidské podvody,
Rád se nezabývá s smutnohrami,
Jsou to případnostné nehody.
Podletím jest mysli vyjasnělost,
Tvoří sobě květné obrazy,
V přírodě se nachází ta skvělost,
Věčně mladé jsou v ní úkazy.
51