Vroucí umělec.

Šebestián Hněvkovský

Žije pouze v blahém umělectví, Koná díla vnadná, novotná, Nechápe se nijak po vědectví, Co tak kutí doba těhotná. Jej jen kojí výtečnosti sen, Což mu po vrtochách plachých změn? Okolo něj vladařství se boří, Velké rody přicházejí v zmar; Co mu potom? nové světy tvoří, Jemu svitá ideálů tvar. Ať si vydobudou skvělý skyt, Blahý jest dost, přejte mu jen klid. Nežádá si Štěstěnina rohu, Jen když se mu díla podaří; Příští zanechává zcela Bohu, Víť, že spravedlivě vladaří; Věří na ctné právo odplatné, Prohnaným i bývá přematné. Nechá pnout se nazvané tak vyšší, Nežádá nic, žádné podpory; Ví, nic neobdrží; tito slyší Málo, věší k uším závory. V živobytí bývá málo znám, Po sjití ho hlásá slávy chrám.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

41. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Drahá obraznosti. (Šebestián Hněvkovský)
  2. Rozmlouvání. (Šebestián Hněvkovský)
  3. Vyjasnělost. (Šebestián Hněvkovský)
  4. Přírody romantika. (Šebestián Hněvkovský)
  5. SLÁVA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. None (Šebestián Hněvkovský)
  7. LXI. Krása všemocné jest kouzlo světa, (František Jaroslav Kamenický)
  8. None (Šebestián Hněvkovský)
  9. 77. Ucházej se o korunu vědy, (František Sušil)
  10. Věk nebásnický. (Šebestián Hněvkovský)