Lel a básník.

Šebestián Hněvkovský

Lel a básník.
Lel. V mládí jsi se v znělkách nastěžoval, Jak jsou střely mé tak bolné péče, Bez nich v poklidu že život teče; Teď chceš, bych ti Hrdku nakloňoval? Básník. Tenkrát jsem se po mudrctví pídil, Našel jsem jen důmy pochybnosti, Život necitlivý bez blahosti, S Danaidkami jsem moře cídil. Lel. Aha pykáš! Pochybil jsi arci, Ať tvá prsa za to marně úpí, Ranilo ji mladší oko supí, Posměchem ať splácí plání starci. 54 Básník. Nechám sňatku; hrdost její snesu, Má ta nepříznivá krása vědět, Že jak možno jest mi na ni hledět: Že jsem již blah, a že pluji v plesu.