Loučení.

Šebestián Hněvkovský

V nemoci zlé Květka bolně kvílí, V náručí ji držel chot. „Není v světě dražšího nic nad život, Jest tak krásný – sladký – pryč se chýlí. Opustím již v malé době svitu, Obklíčí mě strašná doby noc; Mdlím již, nedoufajíc na pomoc – Veta po všem, po milosti citu. Zajít v mládí hrozně srdce bolí; Pomni někdy na milenku svou, Milovala tebe láskou ctnou; Po ničemž již skoro nezápolí. Dychtím ještě světa oko jasné Spatřit, uzřít vinoucí se květ, Blahé žití družek; mizí svět, Maže se vše z mysle, všecko hasne. –“ Srdce jí v tom puklo. Celý trne Její ztrátou podrcený druh; Líbá ji tak, jakby v ní dlel duch, Mrákota se v jeho oči hrne. Zpět ji volá, hojné slze noře, Vede přenáramné kvílení: „„Bez tebe zde smutné bydlení, Vím, že záhy zahubí mě hoře.““

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

78. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zlomek rozmlouvání. (Šebestián Hněvkovský)
  2. U rovu své milenky. (Šebestián Hněvkovský)
  3. Proti lásce pošetilé. (Šebestián Hněvkovský)
  4. LÁSKA TO NEBYLA... (Antonín Sova)
  5. XI. Poslání Jaroslavovi Kamenickému. (Jan Pravoslav Koubek)
  6. Rozmlouvání. (Šebestián Hněvkovský)
  7. Osud protivný. (Šebestián Hněvkovský)
  8. Na Těchnu. (Šebestián Hněvkovský)
  9. TAK JE TO NA SVĚTĚ. (Josef Lukavský)
  10. XLVI. Prostota. (František Matouš Klácel)