XLVI. Prostota.

František Matouš Klácel

Bolně bezkvětným osudem dotýkán V tesklivých hrázech plyne proud mojich dnův, Ach radosť jasná nerosí život můj, Srdce mi vadne. Měř se sprosťáčku v chatrné chaloupce, Jenž s ženou matkou hladových naháčků Chleb dělíš vzácný mozolův mzdu, měř se Na blaho se mnou. Váha tvá skromné blaženosti plná, Váha má plná dusených bolestí, Nouzi zevnější nahradí obih*) ti Poklidu srdce. Řekni upřímně, kdo ti jest roveň, když Před domek sednuv po poledni letním, Hrušky rozlehlé si hovíš ve stínu, V slávě nedělní. Vedle s najmladším žena hrá děťátkem, Bělhlavým, v čistou oděným košilku, Mazlivým žvatlať hovorem cvičící: Mámo a táto. Přijda tuť soused ruku dá neklamnou, Počne rozjímať minulosti rozdíl, Přijde darnosná tu dětem vykládať Kmotra pohadky. – Vám zde neznámé klamy lícoměrné, Kradmo vás závisť zahubiť nečíhá, Volno vám plniť, co velí nevinné Přírody zákon. Sevření bídní jalové do formy V páře měst marných na život hrájí si, Pouze bezdušné co figurky, směšní Přírody zrádci. Vnuknutí Boží vy jenom citíte, Jenž v mravech zprostých chleba jíte svého, Vy jste jen šťastní, o chovejte rájskou Prostoty volnosť.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

199. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U rovu své milenky. (Šebestián Hněvkovský)
  2. Žalozpěv odkvetlé paní Maryánky, bývalé veleznámé šenkýřky u zamrzlé okenice v městě Kocourkově. (Karel Sudimír Šnajdr)
  3. Na dětinství. (František Dobromysl Trnka)
  4. DÍVKA NEZNÁMÁ. (Václav Hanka)
  5. Odhodlaný milovník. (Šebestián Hněvkovský)
  6. Čekání na ženicha. (Šebestián Hněvkovský)
  7. Oslepený slavík. (Šebestián Hněvkovský)
  8. Básník a Mílek. (Šebestián Hněvkovský)
  9. None (Šebestián Hněvkovský)
  10. 93. Dívko má! Tys nade všechny krásky, (František Zdobnický)