Oslepený slavík.
Podjímá mě hořký žel,
Srdce se mně rozpuknout chce bolem,
Nechť se obracuji, kam chci, kolem,
Zřím tmu; svit se mi pryč děl.
Vřelý cite! bytnost svleč,
Pryč jest tvorům udělená volnost,
Nelze pustiti se za okolnost;
Světem určili mi klec.
Odjali mi skvělý zrak
Barbarové, dravci, ukrutníci!
Nemám spatřit více světla svíci,
Nepronikne očí mrak.
Vinnen, že jsem citně pěl,
Že jsem se k vám chýlil ve soucitu,
Proto vraždili jste skvělost svitu;
Vás jsem se vždy hrozit měl.
Arci pěji, však ne vám,
Nutí mě tu k tomu hoře tíseňtíseň,
Ku kvílení, není vnadná píseň,
Po družce své jenom lkám.
Radost působí vám zpěv
Zmrzačného? Kterak pak vás vnadí?
Křivdu trpím, máte citnost hadí,
Že vám neustydne krev!
63
Bol mě v zpěvu usmrtí!
Slyšte, co vám můj zpěv v želu věští:
Ty, co radují se ze neštěstí –
Ty též osud podrtí.