Na Těchnu.
Žil jsem s celým světem v míru,
A předc odjat jest mi klid;
Dal jsem dívčím slibům víru,
Probudila v srdci cit.
V něm se děla revoluce,
Hází sebou převelice.
U mne’s lásku probudila,
Nevíš, co s ní počít máš?
Ráda bys ji zapudila,
Ji co ducha zaklínáš.
Láska nedá sebou hráti,
Srdce nepřestává pláti.
71
Jednáš nyní co necitná,
Slib ti vyváz z paměti;
Vášeň má jest neodbytná,
Neustane sopěti.
Mám snad předevzít s ní boje?
Rádbych žil předc u pokoje.
Dost jsem zakusil s ní strasti,
Dost jsem se již naslzel,
Chtěl jsem vyváznout z té pasti,
Modlil jsem se, ba i klel.
Neplatný vždy ostal konec,
Byl jsem marný lásky honec.
Jakou mám s ní půtku vésti,
Jaká proti ní jest zbraň?
Nezbývá než nesnáz nesti,
Miluji tě, ač jsi saň;
Líbí se tvá litá živost,
Vnadí mněmě i čilá divost.
Když mám válčit, tedy s soky
Chci vést neuhasný boj,
Viděti máš krve toky,
Neustanu nosit zbroj,
Dokud nesrazím jim rohu,
Dokud i je nepřemohu.
Nepotýkám pro přeludy,
Nacházím zde výtečnost:
Krása tvoje nejsou bludy,
Uvidíš mou statečnost.
Uspoř válek, mluv zas znova,
Že chceš splnit svého slova.
72