Chladná láska.
Srdce tvé jest rozníceno pláním,
Jeví tvé to zraky plamené;
Vyčítáš mi, že se lásce bráním,
Že je srdce mé tak studené.
Pravíš, že tě všecek nemiluji,
Sic žeby mě podjal stejný žár.
Poslyš, co ti znova přislibuji,
Aby přestal mezi námi svár.
Miluji tě, tak co svaté Muzy,
Věčně chci vás povýšené ctít,
V ztrátě některé bych zkusil hrůzy,
Neb si přeji věčně s vámi žít.
Skrovnější jest rozdělený pramen,
Outlejší též jemné lásky pud;
Žádáš, by ti patřil všecek plamen,
A mně patřil pouze po nich trud.
Ať tě přízeň také k Umkám pohne,
Přemilostně vnadí jejich vzhled,
Tak bys rozdělila plápol ohně,
Nezdál by se můj žár tobě led.
Nech mi v prsou onen v srdce vrytý
Blahonosný, čistý, svatý pud,
Bez něj cenu ztratí to mé žití,
Bez něj bych zřel v světě samý rmut.
74
Přečkává se každé prudké plání,
Přesití se, jej se nabažínabaží.
Touha po něm, mírné obírání
V spolku Umek život oblaží.