Pověst ženská.

Šebestián Hněvkovský

Pověst ženská.
Znáš sklo, jaká spojena s ním křehkost? Malá příhoda jej podrtí. Znáš květ stromů? skrovná větrů lehkost Setřese ho, jak s ním zavrtí. Znáš i květu barvy? Jaká skvělost! Pohltí ji s hůry papršlek. Oslavu znáš? Vyvedla ji smělost, Zatemní ji závistníků vztek. Tak i lehce pověst ženská hyne, Když se jí tkne zlosyn utrhač: Její činy nejsou v ničemž vinné. Děvo, co je začít? Bol svůj tlač! Jak se vyhnout lstnému zákeřníku? Kterak pokradnému paliči? Kletba věčná budiž bezbožníku, Blaženého světa lupiči!