Průvodnice.
Posadil mě osud na hladinu;
Bez ochrany, bez vůdce zde stojím:
Zřím zde proudy, tamto rozsedlinu,
Co mám počít? Cel se nepokojím.
Jest mně dána k plutí svoboda,
Hledat Štěstěny byt též mi volno;
Rozum temný, slepá náhoda
Vladaří jen – kterak srdci bolno!
Zpozdím-li se, zanesou mě toky,
Uvrhnou mě přímo do peřeje;
Odtamtud pak nepomohou skoky,
Tmí se vůkol, vichr huče věje.
Kdy předc jednou najdu konec cest?
Kdy se počne mi předc nějak svitat?
Není na hladině žádný zvěst?
Co to? počíná se něco kmitat.
88
Jaký svit to? Jsou to snad jen páry?
Snad zřím pravou průvodící hvězdu?
Rozsvitá se: tihnou mysli sváry.
Snad zde konec sídlí všeho jezdu?
Zřím zas svatou utěšenou vlast,
Vidím klid nesoucí holubici;
Přemohu již osudovu strast,
Našev veledušnou průvodnici.