Matka a dcera.
Matka.
Dcero, tys mi předce horká děva,
Při tom lehká, skoro jako pleva,
Jak kde zazní některých strun zvukzvuk,
Kam se děla dívka? jest již fuk!
To tak nejde, dej si předce říci,
Sic tě musím neustále stříci.
96
Díš, že uprchnou ti mladá léta,
Že ti není známa radost světa,
Mnohou jinou že již těší hoch,
Žeby se ti přát též klouček moh!
Ten že bude místo mne tě hlídat,
Nebo že bych mohla s ním se střídat.
Dívko, čekej hezky svého času,
Přijde předce doba tvého kvasu.
Zatím vyrážej se s děvčaty,
S kolovrátkem, jehlou, s kuřaty.
Netřeba jest na mužské již zvykat,
Nebudeš mít ničehož co pykat.
Dcera.
Máti zlatá, přejte mi ctnou radost,
Nepřijde-li? kdo mi vrátí mladost?
Prázden veselosti prchá věk,
Žádným nepřichází potom vděk.
Prázdno s dívkami jest vyražení,
O sebe mám sama také bdění.
Matka.
Děvče, bez vůdce jsi k chůzi mladé,
Chybí, důvěru kdo v sebe klade.
Mnozí hoši přemejšlí jen svod;
Pěkně čekej, až tvůj přijde choť:
Tomu vzdám tě, chce-li, ať tě hlídá,
Ten rád o mravnosti choti zvídá.
97