Oda Horácova, knihy III., devátá
Horác.
Dokud milencem tvým jsem byl,
Dokud srdečněji šíji tvou labutí
Jiný neobjal z jinochů:
Blažším páčil jsem se nad krále Persie.
Lydia.
Dokud nežhal jsi po jiné,
A jsi Lydii svou pro Chloi nezavrh’:
Skvěla jsem se tu v oslavě
Jasněj nad bohyni Ilii Římanů.
Horác.
Vládne Chloe teď nademnou,
Znalá ve zpěvu i souzvuku kytary,
Zemřít pro ni jsem hotový,
Délší život-li jí sudičky dopřejí.
Lydia.
Žiji s Kalajem Turinským
V plání obapolném, soucitu blaženém;
Dvakrát pro něj chci sejít,
Prodlouží-li mu nit života sudice.
Horác.
Což díš? Láska-li předešlá
Spojí rozpojené, svazkem však pevnějším,
Jestli Chloe se opustí
Zrzá; můj-li ti byt bude zas domovem?
Lydia.
Ač hoch nad nebe skvělejší,
Lehčí nad plevy ty, nad moře zbouřené
Prudčí: s tebou si volím žít,
Tebe provodit do bytů blažených.
113