PODZIMNÍ MOTIV.
Kde, květy, jste? Kde vůně vaše?
Lilie, růže, kosatce!
Žár vašich barev sprchal plaše –
ach, že tak všeho na krátce!
Kde smály jste se na záhonech,
jen vaše kostry naze ční,
se stromů listí v tichých stonech
vám pěje píseň pohřební.
Jak vítr duje, do tváře mi
jich střásá celé chomáče;
až pod tou žlutí zvadlé zemi,
koketě staré, do pláče.
O holé větve léto babí
si natrhuje hebký šlář,
chřadnoucí slunce mlha vábí
svůj na umrlčí na polštář.
29
Teď od hvozdu sem po strništi
mlh nové tmy se válejí.
Tak smutno – – Vítr sviští, sviští – –
Kol hlavy jako v závěji.
A cítíš, tvé to mládí splývá
s tím chvatem v dál a v nic a zmar...
Jen po trní ti sem tam kývá
illusí rozfoukaných cár.
30