ZPOVĚĎ INDSKÁ.
Měl muž ženu, sedm dětí.
Dle příkladu Adamova
chodil kopat vinice.
Chudý byl, však spravedlivý.
Jednou červu ukop’ hlavu.
V neděli šel před mší jitřní
do kláštera k zpovědi,
tvora že zahubil vraždou.
Dal mu Otec rozhřešení,
muž odešel s lehkým srdcem.
Večer mnich když z brevíře se
na klekátku v celi modlil,
nešla zpověď z jeho mysli.
Či satan či boží duch mu
vnukal těžké přemítání:
červ na hlíně počne tlíti,
jedová naň vsedne moucha,
přijde rybář, najde červa,
na udici dá ho v řece,
ryba chutě polapí ho,
otrávená přijde na stůl
69
knížecí a kníže naše
je v života nebezpečí.
Zemře, soused kníže zpupný
přepadne zem osiřelou,
celý národ bude pykat
za hřích muže bezbožného.
A hrozí-li nebezpečí
státu, celé společnosti,
svoluje se nešetřiti
zpovědního tajemství. –
Šel a oznámil vše soudci.
Ten to za zjevení boží
uznal, muže pohnal na soud,
upálili velezrádce
na hranici na náměstí,
když kníže-pán podepsal.
Doma prázdno osm krků,
a červ hnojí bujnou révu,
z níž se zítra kníže pájí.
70