Tak se sladce neviňoučká smála,

Josef Holý

Tak se sladce neviňoučká smála, Tak se sladce neviňoučká smála,
tak něžná, krásná jako z růže květ, modré klopila oko, jakoby se bála na něj, by se nezradila, pohledět, a záře sluneční s ní vála. On se topil zmámen, šílen v jejím jase, oči zvedla, šlehla ho jak bleskem s tou touhou bájnou v nich a němým steskem, vykročil a stanul zase. K zemi hled a peklo zřel tam plát, zachvěl se, hled na ni, viděl ráje půl v Rozkoši, té ženě vábivé, se smát. Už ho má, už ho sítěmi ovívá. Šel za ní jako vůl, když k zabití chodívá. 63

Kniha Památník a Skokády (1897)
Autor Josef Holý