Oči Její mrtvé včera

Oči Její mrtvé včera Oči Její mrtvé včera
zřel jsem plát, to byly, Její! Jako tenkrát za večera za mnou jdou, se na mě smějí – – Kostelníkova dcera! Večer, kostel, hroby, kříže, měsíc, ruce, Její oči divým vírem hlavou točí – Pojďte, ó pojďte blíže, mučte mne víc, sneste sem běsy, vzpomeňte chvilky té blahé, kdy jsem tam chodíval přes ty lesy. Oči Její mrtvé včera uzřel jsem vlahé. Kostelníkova dcera! 65 „Na věky se, Tomane, milá s tebou rozstane, jinému se dostane!“