Řetěz mám na hrdle a starý Zvyk

Josef Holý

Řetěz mám na hrdle a starý Zvyk Řetěz mám na hrdle a starý Zvyk
 světem mě vodí, kývadlo rozumu stejně zní dál: tik! tik! a srdce stále jen k jedné studánce chodí, voda stejná, a stejný rosničky nad ní křik. A když ta jednou přestane pěti, posledně trhne nožkou kdysi hbitou, mravenci snědí ji s zuřivostí lítou a píseň starou zpívat budou její děti. Pokrok? Vývoj? Krůčky malé, spíš zpátky povoz s přehnilou nápravou jede; jen srdce stejné stále. Nu ano, dál! Zastavit ni okamžik! Ale přec pořád nás na řetěze vede starý Zvyk. 99

Kniha Památník a Skokády (1897)
Autor Josef Holý