Rost jsem v utěšeném prostu štíhlý,

Josef Holý

Rost jsem v utěšeném prostu štíhlý, Rost jsem v utěšeném prostu štíhlý,
 větve chtění mého v koš se ladný s květy přepyšnými zdvihly, včely na pel přilétaly vnadný, pěvci zdaleka sem ke mně tíhli. Neznal jsem bouře, přiletla jednou, a jak jsem ji rukou pravou zadržel, blesk jásavě po ní sjel a ruku uťal s radostí neposednou. Činnost má v půli, chabé jen síly, neb větev sražená rostla zemí dál a obě strany hnily. A tak i onak zlo se ze mne rodí, vždyť člověk jsem, ten dobra pecivál. A zlo to se věčně dále plodí. 100
Básně v knize Památník a Skokády:
  1. Předzpěv.
  2. Byl boj; v tajemný zámek nitra
  3. Je mi někdy, jak bych rukou smělou
  4. Skryté chovám v hloubi srdce přání
  5. Nepřišla dnes – chvím se bolným steskem –
  6. Střelil. Párek mladých kukavic
  7. Když Tvou ručku měkkých pavučin
  8. Obláčky nás zahalily spolu.
  9. Já v edenu, Ty v ráji’s
  10. Prales šuměl, větrům velké báje
  11. My jsme žili. Den byl zářnou nocí,
  12. Bylas jezerem, a já v něm plevou,
  13. A sny naše jednou byly písní,
  14. Ve stíně ořešin lávka je
  15. Vířím vždycky v letném kolotoči,
  16. Ráje šum, dech Schillerova zvonu
  17. Tiše, větry, leťte do skal, do hor!
  18. Amen, amen pravím vám, má zlatá,
  19. Od Tábora zimní písně hvízdá,
  20. Představená Xaverie tenká,
  21. Kantor zkouší (šedou kývá kšticí)
  22. Chalupo ty u nás doma stará,
  23. Pod tvůj krov rád panenku bych ved si
  24. Rej nocí bachantských
  25. Tkadlečku, můj zlatý, teď tě chápu,
  26. V pusté pláni opuštěný
  27. Ohněm mé prsty se smály,
  28. Naše oči, duše naše,
  29. Dávno dravý naší řeky tok
  30. Dušiček! A venku deští, sněží,
  31. „Cudná noci, pojď, má paní vážná,“
  32. Na památku kvítek vřesu,
  33. Dokola noc, černo žití,
  34. Fortuny, nadějí byl jsem král,
  35. V duši mé kvílely labutě:
  36. Byla noc tak děsná jako hřích,
  37. Musy do vrzavých břinkly strun,
  38. Ten pavouk! Co přede tak němě?
  39. Barvínku stvol na papíře žlutém
  40. Strnišťata, suché meze,
  41. Zákony věčnosti měří,
  42. Kráčeli kamením, bloudili světem
  43. Seděl u čepu jsem; ruce mozolnaté
  44. Kol Stygu táhly těl se dlouhé šiky,
  45. My dlouho šíj jsme blátem máčeli,
  46. A dutek švih: my musili se smát,
  47. Byl jsem nástroj nevyhraný dosud,
  48. On miloval svou pušku, lesy, feny
  49. „Ca ira!“
  50. Viděl jsem Nebe nové a Zemi novou,
  51. Já toužil spatřit matky Evy klín,
  52. Můj vraní šediví mi vlas,
  53. Věk už zavírá své oči kalné,
  54. Umřela žába královna,
  55. Lásko k lidstvu, věčný je tvůj svit!
  56. Pustne bojiště, v kom trocha síly,
  57. Stará baba čarovala.
  58. My lidé prý jsme velkou společností!
  59. O Chudobo. já rty se tknu Tvých noh;
  60. „Já jsem šťasten, mé jest srdce Její,
  61. Jidáši, tys miloval tu ženu!
  62. Mám někdy chvíle, kdy na mě se Bůh
  63. Pámbíček mu rozoumek dal velký;
  64. Proč tvrdá tak a černá je má duše?
  65. Bože, jsi-li Věčný, Požehnaný,
  66. Květy vadnou, plodem rdí se trs,
  67. Vylezla žába z rybníka,
  68. Cifro, nudnás byla od jakživa,
  69. Žil s nimi a věk jim prohnilý s chvatem
  70. Propast v hlavě mé je rozeklaná –
  71. Nechci nic!
  72. Vosy, vosy, štípejte jen dál!
  73. Všichni čekají, a on ne, neumírá!
  74. Zvoleňská mýť a modříny husté;
  75. O Kráso! Ty Amore šílený, boží,
  76. Já jsem psal, Ty šeptalas;
  77. Já něžně začal lkát jak slavílek,
  78. Dozpěv.
  79. Hopyty dupoty hop!
  80. Studentské staré péro mám,
  81. Zavzdechne země, a studánka hoj!
  82. Obsypán kvítím je celičký svět,
  83. Povznese sluníčko zlacenou líc
  84. Křídla až jednou mi narostou v ráz,
  85. Dnes jsem viděl duši Její čistou,
  86. Kantorův ve škole dnes mi hlas
  87. Cukruje hrdlička na sněti,
  88. Líbal jsem líčka tvá dnes,
  89. Pojďme v ty kraje, kde Bůh první své
  90. Má zlatá matička stará
  91. Co lidstvo snilo kdy, co myslil bůh
  92. Ráje vždy pocítím ozvěnu,
  93. Když ručku na chodbě stisk, jak se chvěla,
  94. Když poprve na světlo vyhledli spol,
  95. Dívala se z okna, bílé rámě své
  96. Dnes jsem utopil se zas,
  97. Zpit jsem jí jak král, když začne zívat
  98. Veselo venku, veselo v městě,
  99. „Pojď už domů, tma nám sedá v čela – –
  100. Zas jednou rusý mě vlas,
  101. Rosa jara v duši se mi lije,
  102. Zůstaň při mně, ňadra tvá mě skájí,
  103. Slyším tvé, slávku, hlasy zase,
  104. Umřela naše babička a pohádky s ní též,
  105. S bílého čílka tvého viděl jsem vát
  106. Modré oči, jděte spat!
  107. Tak se sladce neviňoučká smála,
  108. Duše její, bílá duše
  109. Ten starý měsíc svítí nám zas,
  110. Krásný den a krásné bylo žití
  111. Oči Její mrtvé včera
  112. Šustělo hedvábí, vějíře, sál,
  113. V vzpomínkách sluníčko vidím se smát,
  114. Srdce mé zmateně buchá,
  115. Hlava má hořela, lkala
  116. Jaké to vzpomínky myslí mou letí
  117. Tenkráte srdce mé zajásalo,
  118. Smrt a nic! Přec západ slavně hoří,
  119. Modré oči uplakány a tvář má bledou,
  120. Když usnul kdysi Bůh po dlouhý věk,
  121. Vím jenom jedno – ta ruka neurvalá,
  122. Včera jsem vzpomínal zas
  123. Sadila jsem fialinku, sadila
  124. Zas slova divná mi povídáš!
  125. Má ráda? Nemá? tak jsem z karet hádal,
  126. Magické světlo své krásné
  127. O tenkrát, kdy do rakve bili ti hřeby,
  128. Prchlas se zardělou lící
  129. Truhla stará, otřepaná
  130. Usnula krajina celičká,
  131. Snad vesla kýl to zlomil se mi vratký,
  132. Kde olše halí zelení jarou vnady své lepé,
  133. Chaloupka nízká, přirostlá k zemi,
  134. V drsném rachotu hromu
  135. Rozlila záplavu Zoře
  136. Posud mi slzy lítosti kanou,
  137. Nevím o ní! Hlas jen zvoní
  138. Láska lež, klam, bídná zráda,
  139. Cikánskou spustili zvesela, ryčně,
  140. Stará postel pod nebesy
  141. Jen jednu noc smět s tebou spát,
  142. Nazdar, ty veselý, studentský živote,
  143. Ba spíše ten svět se na slunce vrátí,
  144. Zkazky dědů duší letí
  145. Dokola bahno, močál a hnití,
  146. Byl jednou král a hezkou dceru měl,
  147. Hotspury ve křiku, Falstaffy v činech
  148. Ztepána, zbodána, zervána, štvanás,
  149. Zahořel západ, Rýn ječel tokem,
  150. Mlhovin komisní, šedivý plášť
  151. Od dětství věd vyssál záplavu,
  152. Kde je muž, tam je i síla,
  153. Ukradli zloději tátovi krávu,
  154. Balladu vypraví dávnou,
  155. Tak rád bych, Rýne, tvou nivu pěl jarou,
  156. V svobodu hvězd a zlato spěj,
  157. Nenávisti zlobo jedovatá,
  158. Říši se narodil Veliký král,
  159. Mnoho je vzácných panáků na zemi,
  160. Škorpioni, tmářství brouci,
  161. Viděl jsem ve vzduchu zaťatou pěst!
  162. V hodinách poslední hrk,
  163. Hospodine Bože zástupů! dokudž se přísně
  164. Zlatá záře podvečera
  165. Samá voda, kalná, čistá,
  166. Nemáme prý už o sobě zpívat,
  167. Mládí bouří, žilami se vzteká,
  168. Byl první máj – a přec sněhu vrkoče bílé
  169. Kvetla pomněnka mi v srdci přechudičká,
  170. V záhyby lesa stín se vkrádá,
  171. Je noc, veliká vesmíru noc,
  172. Plápolá a zas je bod jen malý,
  173. Zabolela mě má hlava dnes
  174. Cvrček se pod naší stodolou chechtá,
  175. Slyšíš-li, ty nebe veliké, modravé,
  176. Zanikly radosti, víření, plesy,
  177. Papouškem jsem v tvrdé kleci žluté,
  178. Řetěz mám na hrdle a starý Zvyk
  179. Barev na sta, kterou vybrat, kterou?
  180. Rost jsem v utěšeném prostu štíhlý,
  181. Jak je těžko mladou hlavu mít
  182. Tenké zvonky klinknou,
  183. Ústa dívek šveholila jemně,
  184. Hlas jakýsi volá ve mně:
  185. Pel mi s květu vítr svál,
  186. Byla noc. Jen světlo v komůrce, zkad
  187. „– – – a nejen člověk, i velké moře
  188. Stará naše hruška, šedivá sestra!
  189. Jak často životem nám bouře zaburácí
  190. Fráze, jen fráze krví mně běží,
  191. Zavřeštěla harmonika – a on zpíval
  192. Cesta byla rovná, ujetá a stálá,
  193. Tatíčku nebeský, divné děti rodíváš!
  194. Noc plná hříchů nad Prahou se vznáší
  195. Šla s ním ze šantánu, šli už domů,
  196. Vergile, z duše tvá miluji stáda,
  197. Zlá píseň nitrem mým hárá,
  198. Jen stébla žlutá spadla mi do cesty,
  199. Omšelý kámen do vody pad
  200. Ke rtům milý lne se vzdech;
  201. Hejno vlaštovek a dole zahrada:
  202. Co vábivých se rtů už slyšel jsem hlasů,
  203. Modravá nebesa, slunce, rozpuklé pupeny, štěpy,
  204. Dobrák muž a krásná paní!
  205. Jak pět jiných bol a cit.
  206. A – to nic nepovídal,
  207. Ideály šlapat, kramařit s nimi,
  208. Ves malá, stavení do pole,
  209. V Bošíně se zvoní hrana
  210. Šel domů z hospody klátivým krokem,
  211. On žil s ní lepší svět a jiný,
  212. Dědek seděl na výměnku,
  213. Byly dvě krajiny, teplá a studená,
  214. Na starém dvoře, opuštěn války bouří byl,
  215. Smavé údolí, zelený les,
  216. Mám tě, mám, nepustím víc!
  217. Láska, srdce žen,
  218. Třásl se vesmír, Bůh v hněvu
  219. Ulehl na Soucit dlouhý věk,
  220. V srdce mé usedla můra,
  221. Jsou trubci na světě odjakživa,
  222. Hodina Nemravnosti bije,
  223. Včelky se v hlavě mé rojí.
  224. Zdálo se mi, že jsem králem bohů.
  225. Noc halenu černou hodila mi
  226. Našel jsem se. V dlouhých chodbách lesa
  227. Už chci jísti jen chléb odříkání,
  228. Nebesa se otvírala, hlas ohromný a měkký
  229. Bouří moře, čeří se a vzteká,
  230. Bylo to v den – zapomněl jsem již –
  231. Umyl jsem se vodou zapomnění
  232. Bojím se oko pozvednouti, abych úsměch křivý
  233. Krása neznala mne, já znal Krásu
  234. Pýcha vzňala modré oko moje,
  235. Nejsem sic rytíř nového Graalu,
  236. Zůstaň při mně, venku vichr skučí,
  237. Mnoho ledu v žití širé řece
  238. Chodil jsem tišinou lesů
  239. Bouři jsem divokou viděl se hnát,
  240. Na ostrém jehlanu mezi nebem a zemí
  241. Vasalem jsem tvým, o Bído němá,
  242. Život a vzpomínky! „Bývalo hezky,
  243. Jsem štvaný chrt.
  244. Žízním, můj bože, dej pít!
  245. Doba si kopřivu zatkla do vlasu,
  246. Kamenem mne tvrdým odbýváš
  247. Bída se na rámě mi zavěsila
  248. Zástupové přicházeli na poušť
  249. Až srdce své žebrákem tlouci uslyšíš
  250. Příteli, už hrozný plíží se den!
  251. Celý život vzpomínkami žiji,
  252. O jak jsem nahrblý juž.
  253. Úzkosti hrobu potkaly mě teď
  254. Zima zebe, saze se všude
  255. Krev naše bije rázně, krátce,
  256. Osení vzchází! Jak rádi jsou rozsévači!
  257. Chodbičkou úzkou,
  258. Uprostřed pouště širé, již věčné tmy kryjí,
  259. Viděl jsem velikou lidstva slzu,
  260. Bojím se zpívat Tvé jméno: Bůh,
  261. Psal jsem krví svou a srdcem celým