Cesta byla rovná, ujetá a stálá,

Josef Holý

Cesta byla rovná, ujetá a stálá, Cesta byla rovná, ujetá a stálá,
kráčel po ní šíjí vzpřímenou, oko ohněm, hlava plány hrála, hory lámal vůlí svou, Jas ho nes, a Neřest se ho bála. Močál cestu podryl – tak čas věky v hlubinu stahuje bezednou – nezhrozil se, hlavou vzpřímenou pevně zíral na břeh nedaleký. Loďku robil věky tři, a když jí v skálu Vichor mrštil, druhou vlek a třetí, šíj se klonila, však oko beze žalu. Dříví nebylo, on skálu házel dolů – síly neměl už, tož snášel prsť a smetí. Hleďte! Stařec lysý, ohnutý – však oko prázdno bolu! 106

„– a tam u toho kostela sedala ––“

Kniha Památník a Skokády (1897)
Autor Josef Holý