Na ostrém jehlanu mezi nebem a zemí

Josef Holý

Na ostrém jehlanu mezi nebem a zemí Na ostrém jehlanu mezi nebem a zemí
stál jsem, hvězdy plály a černala se zem. Anděl stoupal shora nebes alejemi a zdola Ďábel kráčel sem; Anděl pěl a zíval Černý, já stál němý.
Děl Anděl: „Bůh je nekonečný, Všecko – Nic!“ Já rozpjal ruce, v prach jsem nadšen kles. Ďábel zachechtal se, hles: „Bohem tys a svět!“ Já jeho líbal líc. Ďábel: „Já! Já!“ křičel, Anděl „On! On! On!“ Jehlan kolísal, to v jeho bili stěny Světlo – Tma a Život – Skon. Dlouho váleno! Já v moři zlomkem plevy. Ďáblu? Mně? hlas děl kýs utajený: „Bůh je světlo, a ty stínem jeho, o němž neví!“ 130 „– a Diogenes mrštil svítilnou o zem a složiv majestátně ruce v kříž vykládal mouchám: –“

Kniha Památník a Skokády (1897)
Autor Josef Holý