Celý život vzpomínkami žiji,

Celý život vzpomínkami žiji, Celý život vzpomínkami žiji,
až i na přítomné zapomínám! Když květ mám trhat, když zničit hrozebnou zmiji, zadívám se snivě jinam a z poháru mého jiní pijí. Já tělem málo žil a mnoho duší; já celý žití den se díval, jak vítr listím hrál a zpíval na staré naši hruši. Poslouchal jsem dávné zvěsti, hudba listí, vzpomínek bylo jediné mi štěstí. Jaké štěstí moci vzpomínat! Žíti den a vzpomínati věk. Hlava bolí – půjdu s nimi spat. (Mil. Říhovi.)
„– svět se neboří, nekácí, slavík se směje suše –“