JÁ
Mohutný, složitý, ponurý zjev
zapadl v poušť lidské hroudy,
tisícem ran se mu vylévá krev
plnými proudy,
bouří a hřímá a ďasem se směje,
zas lidskou píseň si tesklivě pěje,
od věků na věky zmírá,
kalné si slzy stírá
na srsti vlčí.
Teď zoufale k nebi zavolá
a ticho dokola
mlčí.
A tak ti umírám, vedený na jatka,
básník tvůj jediný, otčino přesladká,
veliký, grandiosní.
Píseň má doznívá, dozní.
Bouřím tvé svědomí v slzách i smíchu,
budím tvou zaspalou, zmáčknutou pýchu,
jak lupič z řemesla za nízkým křovím
[5]
směju se blbečkům ideovým,
střílím tvé zajíce s gesty lvími,
kramáře citu s kapsami otevřenými,
lichváře, již dobře uloží hřivnu,
zbubřelé proroky duševní, světské,
prohnilé příšery vlastenecké.
Ty jedny střílím a na druhé plivnu.
Stmívá se v Čechách a čas je tak zoufale pozdní.
Píseň má doznívá, dozní.
Řine se lidu krev. A vztekle syčím,
divoké bezpráví k nebesům křičím,
a národ bohužel živý
zbaběle civí.
Řine se krev má, ó bolesti, muč!
Aspoň mít otroky, ti mají žluč
a v strachu před smrtí brání se hrozní.
má doznívá, dozní.
Tak prostřed pouště měl jsem divný sen
a ani nevím proč. Já viděl den,
kdy slunce rozsvítí, kdy sladké české slovo
královstvím českým se rozplesá,
kdy srdce pána i srdce chuďasovo
jásavě udeří v nebesa,
národ hrdý, sebe vědomý
skrčenost a úzkost přelomí,
6
kdy paží svalnatou soka smete,
široce zazelená, zkvete
mohutný, silný český kmen.
Byl to jen sen.
Matěji Broučku, slyš, mě na světě nohy zebou.
Až poletíš podruhé na měsíc,
ó vem mě ssebou!
O, Musy, slyšte můj hluboký žal,
kvilte mou písní jemnou,
na vašem klínu rád bych si zaplakal,
vezměte šátečky a plačte se mnou!
Zde ležím řetězy svázaný
já básník bohem mazaný,
v jehož je krvi vesmíru žilobití,
pod jehož křídloma hvězdy se třpytí,
jediný, veliký, grandiosní.
Píseň má doznívá, dozní.
Dušičky rozmilé, které tu střílím!
Obrové národa železní, dutí!
Prosím za prominutí,
já šílím.
Jak letím oblohou, divoký trysk,
otěže ohnivých ořů jsem tisk’
v místo, kde člověk prý srdce mívá,
a náhle ostře se cosi tam vrývá,
7
otěže vypadnou, zmátne to vozku,
něco se zastaví, něco se šine,
něco se zlámalo v mozku,
spadl jsem v poušť a krev se řine.
Doznívá píseň a hyne.
8