Velectění! Slavné shromáždění!
Sešli jsme se k volné diskussi
v době kritické a plné vření,
provázené vřavou, rámusy,
při nichž prchá rozum, vášně rostou
jako bouří říční kaskády.
Dovolte, bych řečí jasnou, prostou
osvětlil vám svoje zásady.
Předně: Čech jsem věrný, skálopevný,
srdce moje bije po česky,
tvrdit opak, úklad byl by zjevný,
úklad nepřátel mých nehezký.
Jako Čech vždy hájím státní právo,
proti stát je vlasti políček,
dnešním poměrům však není zdrávo,
jak už dobře řekl Havlíček,
chtít jen těch pár historických vašlat,
na vše na ostatní kašlat.
A nechť protivník mě v listech zbije,
slavně hlásám, velectění páni,
takovéto práva pojímání
je jen historická utopie.
My chcem rozum, a ne násilí,
práci chcem, jak díla svědčí plodná,
dobré símě jen my zasili,
my jsme strana poctivá a hodná.
My dřem za jiné, my, páni zlatí,
my a sociální demokrati.
Bůh nám pomoz, i my ctíme krále,
máme naději, že – a tak dále.
Havlíček náš, to byl politik,
jak jsme jinde vyložili sytě,
on je naše politické dítě,
vlastně otec, věčný buď mu dík!
Jestli Palacký byl hlavou naší,
Havlíček byl pravou rukou všech;
a teď změřte politickou kaši,
v níž se brodí nyní mladočech.
My být ve Vídni, jsme všech pout prosti,
volný bude každé matky syn;
drobečků již máme do sytosti,
u všech čertů, chceme jednou čin!
Slavné shromáždění! Láska čistá
k Bohu, k lidem, toť můj cíl, má zář.
Ano, pánové, jsem realista
a ne radikál neb pokrokář;
můj štít je barvy krásně křídové,
jsem stranník české strany lidové.
Jsem Čech Hlaváček, tu stojím živý,
hotov proti Němcům k prudkým ránám,
ovšem spíše radši snášenlivý,
zvláště vzhledem k pokrokovým stranám.
Stejně smýšlejících rostou řady,
už je nás pět tuctů dohromady.
Herben je můj známý, s Drtinou si tykám,
Jeho Excelence přítel můj, jak říkám,
Masaryk, ten v radu nakrátce
v polenské mě brával otázce.
Jsme, pánové, hrdi na svou práci.
My, jak Flajšhans, nepřítel náš, praví,
stvořili jsme novou generaci,
máme v Čechách první program zdravý.
Nulla od nully – – My, jaký div!
Vážnost stoupá, netřeba již nutit.
Mozky, jež jsme zpracovali dřív,
nedají se již teď zbalamutit.
Dokážu vám bodem od bodu,
že jsme plni humanismu, zdraví,
vynalezli novou methodu,
jak se rozsvěcují Čechům hlavy.
Dějin duch, k nám od pravěků most,
našim sosákům již zjasnil zjista
celou historickou spojitost:
Přemysl byl první realista.
Narodil se velký Cyril z něho,
Cyril zplodil Karla, Karel Husa,
Hus pak Jiříka a Chelčického,
Chelčický zplodil Comeniusa.
Z něho Dobrovský měl Havlíčka,
tomu Neruda zas otče říká,
všichni spolem byli matička
pana Vlastimila Masaryka.
Pánové! My z vůle vyšších sfer
dali jsme i poesii směr:
Jako hvězda svítí veliká
postať genia a cynika,
jehož znají valné tisíce
černých bratří v horké Africe,
živ buď Machar, cikán, negr černý,
a přec vlasti české rodák věrný!
Pánové! To cítíme, to bolí,
že jsme slábi v hospodářském poli.
Naše strana, znajíc lidu bídu,
koketujíc správně s „Právem Lidu“,
potlačuje šovinismu pych,
v kontaktu je úzkém s vůdci Židů,
majíc ostrý hospodářský čich.