Rcete mi, hvězdy, vesmírem kolotající,
spanilé vidiny rozkošné tmy,
jež jste mi nítily srdce mé snící,
či vás kde mládí dnes laskati smí,
komu se líbíte, koho kde kocháte,
pro koho žár vašich očí plane,
milenky moje, osudem rozváté,
světem roztoulané!
V náručí moje, horečně rozdychtěné,
v železné objetí paží a nohou,
v plamenů žádostných zornice sklenné,
ve vodstev nezměrných duši mou strohou,
ke mně jste spěchaly nahy a samy
kosými pěšinkami,
hraniční oheň vichr vzdouval,
drsný žrec slunci vás obětoval.
Tajemnou rukou osudu posvěcený,
šílený touhami přírody svaté
rozkácel modly jsem rouhavé, klaté,
mrtvolných bohů plačtivé steny,
v lesinách volných vám milost jsem zpíval,
lásky a života věčnost jsem vzýval,
obnovu radosti, nesmírnost změny –
sladko mi milovat vás, ó ženy!
V odbojných rozporech mužího nepokoje,
odvážných s Bohem her, pochyb a bolestí
vlahý déšť vašima rtoma šelestí,
sílí mé prameny, napájí zdroje,
hýřivým vzletem mě bujní a rozpíná
nejblažší rozkoše záhadná končina,
vtělení tvořivé podstaty země:
vábím vás, sám jsem, ó přijďte dnes ke mně!
Silen je kněz váš, ženiny divé,
samota dlouhá jej probila ocelí,
z pustiny mlhovin mátoživé
vrací se pro vaše lahodné pocely,
omamný nápoj již na misky zurčí,
svatá noc volá v posvátné reje,
věštebný havran řad oběti určí,
boží sen struny své rozechvěje.
Plameni mocný, plápolej směrně,
pamět zhlť, soudnost, vůli, vtip, um,
v ostrý hrot bytost mou ošlehni černě,
mířící do světů k nebesům,
srdce mi nech, by v jásavém jaru
znovu se rozpělo v hýření tvarů
čistého božstva v úžasném ději:
milenky hvězdy přicházejí.