IV. MÍNA.

Jaromír Borecký

IV.
MÍNA.
Ach, tvrdě ustlali Ti svatební Tvé lože! na cestu dalekou skráň ovinuli šláři, v tmu dálav bezednou pár svěc Ti v hlavách září a lije slzy těžké palmám na odnože. Ty pilné prstíky proč jen, ó dobrý Bože, nečinně sepiaty teď čas Ti drahý maří? Jak z vosku Panenka jsi Svatá na oltáři, jíž odlesk myje líc, bleď krásy její množe. Nic nehne se. Kol čela jen, slyš, muška bzučí, o žalu rodičů snad chce Ti povídat, mníc, soucit alespoň rty zas Ti rozezvučí. Teď oknem ze zahrad sem jásot kosa vpad, jenž jaro, touhu Tvou, se pozdě vítat učí... Jsou marná čekání, jež ubijí a zmučí. 22

Kniha Pršely růže... (1920)
Autor Jaromír Borecký