X. KVĚTA.

Jaromír Borecký

X.
KVĚTA.
Je každý její pohyb slokou básně, tak měkkou, vláčnou, plnou snův a tuch, jak jarní vánek opíjí když vzduch a mládí zpívá, nevinně a jasně. Když rozchvějí se nad ní krajek třásně, jak motýlové růžoví by v luh to zapřaženi do lehounkých stuh bohyni vesny nesli jitrem časně. Jí rosa ještě na obrví svítí; či je to pel, jenž z kalichu se třpytí a nádheru kol rozestírá duh, kam hlubokou a čistou jak to kvítí, jež tiskne k ňadrům, její duši v sítí si perlou k dnu skryl žárlivý kýs bůh? 28

Kniha Pršely růže... (1920)
Autor Jaromír Borecký