XI. IN MEMORIAM.

Jaromír Borecký

XI.
IN MEMORIAM.
E. K.
Ty dívko snivá, zadumaných zraků, Madonno rusá s tichým usmíváním, jak jevívá se v blaženosti paním, jež od ní ždají světla do svých mraků; tak milostná a s něžným trylkem ptáků, jež pomalu se budí svitem ranním, teď na dlažbě se s hrůzou k Tobě skláním, zem pije krev, a mozek stéká k znaku. Co, duše jemná, zlomilo Ti křídla? Co zranilo, v skon štvalo? Marno hádat. Šla’s na smrt tiše, zasněná a zklidlá, jak žitím šla’s, vždy ponořena v sebe. Ó, mýlili se, kdo Tě zřeli padat... To branou snu jen překročila’s v nebe.

Kniha Pršely růže... (1920)
Autor Jaromír Borecký