OPUŠTĚNÁ VILLA.

Jaromír Borecký

OPUŠTĚNÁ VILLA.
Do korun dubů smutek zapadá. Jak slepec oko teskně do tmy vzpírá, v park šerý villa rozželeně zírá, ruch její zmlk, a zpustla zahrada. Poslední růže tiše uvádá, roh Amorovi od úst klesá, sirá schnouc pozvolna i stará thuje zmírá, vše obestírá smrti záhada. Fiála šedá, v znícení jež zbožném kdys za havíře modlila se v chrámu, jak nad hrobem teď z břečťanu ční nyvě. A zevšad, v každém odstínění možném, jen jeden vzdech se tady vine tklivě: Proč, paní, odešla’s a nechala mne samu? Veltrusy, červen 1908.
36

Kniha Pršely růže... (1920)
Autor Jaromír Borecký